Folklornet.cz

legendární horňácký zpěvák, dlouholetý spolupracovník BROLN, který před nedávnem oslavil své osmdesáté narozeniny, nás tady na zemi opustil v noci na 23. ledna 2011, aby se připojil ke svým kamarádům ve folklorním nebi.
Poslední rozloučení s Lubošem Holým proběhne 5. února 2011 ve 14 hodin v kostele v jeho rodné Hrubé Vrbce. Parte

Jiří Plocek 28. září 2010

V noci před svátkem svatého Václava zemřel po těžké nemoci dr. Jaroslav Štika, rodák z Rožnova pod Radhoštěm, etnograf, dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě. Příští rok by mu bylo 1. dubna osmdesát let. Tato suchá konstatování ani zdaleka nenaznačují charisma a inspirativnost osobnosti „pana doktora“, jak mu říkali mnozí z jeho blízkých.

Je příliš brzo na zasvěcené nekrology a ani se necítím povolán k něčemu takovému. Jenom chci několika osobními vzpomínkami vzdát hold člověku, bez něhož si stěží představuji Rožnov, muzeum a vůbec život valašských tradic v současnosti.

_{Dr. Jaroslav Štika Repro tvnoe.cz}

Poznal jsem jej někdy v roce 1998, ke konci jeho ředitelování v rožnovském muzeu, jemuž zásadně proměnil tvář otevřením areálu Mlýnské doliny. Přijal vlídně mou myšlenku festivalu Hudba v pohybu, který jsme s kolegou Davidem Němečkem pak ještě dvakrát po jeho odchodu z funkce uspořádali v pohádkově krásném prostředí „horního“ amfiteátru Valašského muzea. Učaroval mým hostům, hudebním publicistům ze vzdálených Čech, spatra pronesenou přednáškou na téma valašské historie a kultury. „Znáte tu známou písničku Beskyde, Beskyde? A její druhou sloku: Ej, bačo, bačo náš, černú košulku máš, kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš? – Víte, proč se zpívá o černé košulce? To nebyla barva plátna, ale pot a špína. Ti bačové vyhnali ovce do hor, žili tam s nimi na salaši od jara do podzimu, a většinou v jedné košili…“ Vybavil jsem si ty prosté přístřešky, které jsem potkával vysoko v rumunských horách a propojilo se mi to s naším Valašskem. Kultura stejného kořene. Pan doktor Štika o ní věděl více, než kdokoli v našich zemích. Jeho paralely – lingvistické, obyčejové, historické – mezi rumunskými valachy (pozn.: píšu s malým „v“ ve smyslu pastýři) a našimi byly dechberoucí.

Ale toto nebylo vlastně mé opravdové první setkání. Zaznamenal jsem jej v roce 1996 jako spolutvůrce krásného CD Cimbal Classic Vánoce v Rožnově. Vybral pro ně písně a vedl ženský sbor Polajka. Ten založil už před mnoha lety, tehdy ještě jako „dívčí“, a sólistkou v něm byla jeho dcera, skvělá lidová zpěvačka Eva Štiková-Porubová. To CD je dodnes jedno z mých nejkrásnějších vánočních a myslím, že se „pan doktor“ o jeho kouzlo dělí rovným dílem s cimbalistou Daliborem Štruncem a jeho kapelou.

Pak jsme se setkali ještě několikrát. Třeba při natáčení jednoho z prvních dílů záslužného televizního dokumentu Folklorika (který současné vedení ČT hodlá z nevysvětlitelných důvodů zrušit). Povídal nám tehdy o valašských lidových hudebních nástrojích. Ještě jako student v padesátých letech stál za pořízením unikátních nahrávek bratří Zezulků z Valašské Bystřice, přírodních muzikantů a samouckých výrobců píšťal, cimbálku a dalších nástrojů. Bylo asi třeba jeho neobyčejného taktu, rozvahy a přitom důslednosti, aby přiměl tehdy již nehrající a asi i znesvářené muzikantské svérázy, aby spolu něco natočili. Prý seděli tak, aby na sebe neviděli…

Valašská Bystřice, ojedinělá lokalita, co se lidových tradic týče, ztracená uprostřed kopců nedaleko Rožnova, byla jeho životním tématem. Dostal jsem vloni od dr. Štiky do rozhlasové redakce balíček. Bylo v něm CD Pěsničky aji vyprávjaní z Valašskéj Bystřice. Spolu s mladými muzikanty cimbálové muziky Kotár mi pan doktor připravil překvapení roku. Rekonstrukce, nebo spíš revitalizace tradičně znějící valašské muziky: Píšťalky, cimbálek, nearanžovaný muzikantský projev, jeho vyprávění a – i jeho působivé zpívání! Vím, jak si dali záležet na jednoduchosti, autentičnosti ve zvucích i projevech, a přitom to nezní jako sterilní nápodoba. Ta nahrávka žije a mluví z ní člověk, jeho srdce. Okamžitě jsem z ní připravil pořad a chystal se, že dr. Štikovi písemně a obsáhle poděkuju. Ne jenom zběžným potvrzením příjmu. Trvalo mi to rok… Ale zastihlo jej to ještě na tomto světě a doufám, že v jeho závěrečném životním trápení alespoň trochu potěšilo.

Odešla osobnost pro Valašsko jedinečná a nenahraditelná.

_{Článek byl se souhlasem autora převzat z Kulturních novin}

Nikdo tomu nechce věřit, skutečnost je však taková. Člověk, který byl pro mnohé součástí Valašského muzea v přírodě, odešel za svými kamarády do folklorního nebe v úterý 28. září 2010. Bude nám všem chybět. Parte

Oznamujeme všem známým, že nás 9.6.2010 opustil člen sdružení lidových řemeslníků PhDR. Richard Klauda. Parte

v neděli 6. června za svými přáteli muzikanty, hudebník, zpěvák a kamarád Jan Beránek. Kdo jste jej znali věnujte mu tichou vzpomínku.
Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 15.6.2010 v 16,15 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.

Už s námi nezasedne v porotě, aby pomohl nezištnou radou. Už nikdy neuslyšíme jeho slova snažící se nasměrovat mladé muzikanty k tomu správnému cíli. Už nepřijde s partiturou v ruce a tajemným úsměvem ve tváři. Už bude žít jen v našich vzpomínkách. Odešel nečekaně uprostřed rozdělané práce v neděli 30. května 2010 brzy ráno. Hudebník, upravovatel lidových písní, dlouholetý člen BROLNu – RADOSLAV ZAPLETAL. Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 7.června 2010 v 13,15 hod v obřadní síni brněnského krematoria na Jihlavské ulici. Parte.

13.5.2010 Rada Jihomoravského kraje podpořila zápis Jízdy králů na seznam UNESCO Nominaci Jízdy králů na zápis do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO podpořila 13.května Rada Jihomoravského kraje na návrh Ministerstva kultury ČR. Souhlasila také s návrhem záchovných opatření, který se týká jihomoravských škol a Masarykova muzea v Hodoníně, jež je regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu v Jihomoravském kraji. Jízda králů, jeden z lidových obřadů zachovaných doposud především v obcích Zlínského kraje (Hluk, Kunovice, Vlčnov) a také ve Skoronicích na území Jihomoravského kraje, byl vybrán jako typický příklad bohatství tradiční lidové kultury České republiky pro zapsání na Reprezentativní seznam UNESCO. K zachování tohoto lidového obyčeje byla také vytvořena série opatření, jež mají zabránit postupnému zániku této tradice. Jak informoval náměstek hejtmana Václav Božek, týkají se tato opatření také městských a obecních zastupitelstev, která mají umožnit dokumentaci tohoto nemateriálního kulturního statku krajským pověřeným pracovištím a také mají spolupracovat s Národním ústavem lidové kultury při konání přednášek o Jízdě králů na školách. „Kraj se zavazuje umožnit, aby právnické a fyzické osoby, podílející se na přípravě a organizaci Jízdy králů, mohly využít grantového programu na podporu lokálních kulturních událostí. Dalším závazkem kraje je také propagace těchto slavností Jihomoravským krajem. V rámci základních a středních škol budou žáci s tímto dědictvím seznamováni a tato tematika se dostane do témat studentských soutěží,“ informoval náměstek hejtmana Václav Božek.

Upozornění souborům v Brně. Blíží se termín pro podání žádostí o dotace z rozpočtu Statutárního města Brna na odborech kultury a školství Magistrátu města Brna. POtřebné formuláře si můžete stáhnout ZDE. Pozor nejzazší termín podání žádostí pro rok 2010 je 31.10.2009.
Pohlídejte si také na blížící se termín vyúčtování dotací na FoS ČR Krojové vybavení je třeba vyúčtovat nejpozději do 30.10.2009 a Krátkodobé akce nejpozději do 18.11.2009.

Všem kamarádům a známým oznamujeme, že po vážné nemoci odešel mezi velikány do muzikantského nebe ZDENĚK MIŠUREC. Kdo jste ho měli rádi věnujte mu tichou vzpomínku.

Jsou zprávy, kterým se dlouho vzpíráte uvěřit – patří k nim i ta, která přišla v neděli 22. března: ve věku 74 let zemřel vynikající hudebník, houslista, pedagog, ale také skvělý člověk – profesor Bohumil Smejkal. Když se ještě nedávno objevil na pódiu Besedního domu ve svých červenicích, které – jak sám říkal – by neprodal za nic světě a sáhl do strun svých houslí, mnohým z nás se nevyhnulo dojetí. Krásný, štíhlý, plný života a především plný lásky k hudbě, kterou nikdy neopustil. V roce 1956 nastoupil do BROLNU nejprve jako houslista, od roku 1969 i jako umělecký vedoucí. V roce 1973 přijal výzvu stát se primáriem Janáčkova kvarteta po zemřelém Jiřím Trávníčkovi – s plným nasazením se do této páce pustil, za čas hrál bez listu a vytrval v tomto uměleckém seskupení plných dvacet let. K BROLNU se ještě v posledních letech několikrát vrátil a i když nerad – mohl bilancovat. Tak, jak to udělal i v rozsáhlém rozhlasovém vzpomínkovém cyklu, nazvaném příznačně „Mezi snem a skutečností“. Olga Jeřábková 25.03.2009 převzato z www.rozhlas.cz/brno/portal/